Bludovský zámek stojí přímo uprostřed Bludova na malém návrší nad křižovatkou silnic Šumperk - Zábřeh a Šumperk – Hradec Králové. Jde o jednoduchou pozdně renesanční jednopatrovou stavbu s půdorysem ve tvaru písmene U, obrácenou do nádvoří arkádou v úrovni prvního patra. Velký vjezd uprostřed čelní západní fronty zámeckého objektu umožňuje přístup do nádvoří. Čelní fronta zámku je po obou stranách ukončena válcovými věžičkami, které z ní vybíhají. Zámek je ze tří stran obklopen parkem, který se táhne daleko do svahu Bludovského kopce a jižním směrem podél silnice Šumperk - Zábřeh.
Zámek byl postaven s více než stoletým časovým odstupem od zániku bludovského hradu, neboť Žerotínové jako majitelé Bludova si vybrali za své sídlo šumperský zámek a po vykoupení se, ze odstěhovali na zámek ve Velkých Losinách. Jeho stavebník Petr ze Žerotína postavil pod pustým hradem Bludovem u panského dvora zvaného Horní v r. 1520 pouze tzv. zámeček, spíše obytnou budovu samotného dvora než panské sídlo. Ještě při prodeji bludovského panství olomouckému biskupovi Vilému Prusinovskému z Víckova (1565 - 1572) v r. 1568 není o zámku či tvrzi v Bludově žádná zmínka, uvádí se jen pustý hrad Bludov.
Výstavba pozdně renesančního bludovského zámku na místě tvrze u Dolního dvora byla dílem nového majitele Kryštofa Pavla z Lichtenštejna-Kastelkornu, který získal bludovské panství v rámci pobělohorských konfiskací r. 1622. Původní zámek, jehož stavba byla zahájena v r. 1624, měl tehdy podobu písmene L (jižní a západní křídlo). Teprve r. 1708, za hraběte Františka Antonína z Lichtenštejna-Kastelkornu, bylo přistavěno třetí, severní barokní křídlo a celý zámek byl barokně upraven, čímž dostal nynější podobu. S barokními úpravami dostal zámek barokní portál a jednoduchou, v patře vertikálně členěnou fasádu. Rozčlenění okolo pěti oken nad osou průjezdu je provedeno pilastry, na rozdíl od zbytku průčelí, kde jsou použity lizény, což navozuje iluzi rizalitu.
O dva roky později, v r. 1710, prodal hrabě František Antonín Lichtenštejn-Kastelkorn bludovské panství se zámkem c. k. komorníku a zemskému soudci říšskému hraběti Janu Jáchymovi ze Žerotína. Tak se dostal Bludov po téměř sto letech zpět do rukou Žerotínů, aby nakonec zůstal jejich jediným rodovým sídlem až do r. 1945. Když se totiž začaly v druhé polovině 18. století velké rodové državy Žerotínů v důsledku nákladného života rozplývat a když v r. 1802 byli nuceni prodat Lichtenštejnům i poslední velké severomoravské panství Velké Losiny a opustit tamní zámek, přestěhovali se na zámek bludovský. Sem byla též přenesena rozsáhlá žerotínská knihovna, pozoruhodná sbírka zbraní, obrazárna a archív, které byly během 19. století ještě doplňovány příležitostnými nákupy (například literární pozůstalost Karla staršího ze Žerotína). Poslední významnější stavební činnost na zámku proběhla v 19. století, kdy byla novogoticky upravena a zaklenuta zámecká kaple a v parku byly postaveny skleníky a oranžerie (nyní zdevastované). Hrabětem Karlem Emanuelem ze Žerotína, do r. 1906 moravským místodržitelem, vymřeli v r. 1934 Žerotínové po meči.
Po r. 1945 se stal bludovský zámek spolu s celým velkostatkem majetkem státu. Většina vnitřního zařízení, zejména rodinná žerotínská obrazárna, sbírka zbraní a knihovna, byla převezena na velkolosinský zámek. Bludovský zámek byl majetkem MNV a sloužil správním potřebám obce (kanceláře MNV, pošta aj.). V jižním křídle, v bývalých úřadovnách MNV (později obecního úřadu) se dodnes zachovaly původní pozdně renesanční stropy, bohatě zdobené štukem. V r. 1999 byl zámek v restituci vydán Karlovi z Mornsteinu, jakožto synovi Heleny ze Žerotína. Vsoučasné době je tedy zámek nepřístupný a slouží k obytným účelům majitele.
Standort-Plan 1:50 000 - der rote Pfeil zeigt auf das Objekt
|
