Králický SněžníkKrálický Sněžník je nejvyšší vrchol stejnojmenného pohoří (1424 m) na státní hranici s Polskem, 15 km severovýchodně od města Králíky.
Chráněné území Králický Sněžník: Masiv Králického Sněžníku je předmětem ochrany, bylo zde vyhlášeno chráněné území. Předmětem ochrany v rezervaci zaujímající plochu 1739 ha jsou pralesovité přirozené smrčiny v oblasti alpinské hranice lesa, které na vrcholech přecházejí do bezlesých holí. Masiv Králického Sněžníku s četnými prameništi a rašeliništi je pramennou oblastí řeky Moravy a zároveň rozvodím tří moří. Na Králickém Sněžníku je zaznamenán také výskyt významných krasových jevů. Západní část rezervace je v péči státní ochrany přírody sousední oblasti, která na Králickém Sněžníku vybudovala naučnou stezku.
Rozhledna: Na vrcholu na dněšním polském území stála od roku 1899 35 metrů vysoká kamenná rozhledna. Ta však zde dnes již, stejně jako turistická chata, nestojí. Vrchol Králického Sněžníku ve výšce 1424 m s rozsáhlým vrcholovým platem byl pro stavbu rozhledny přímo předurčen. Stavba započala až vznikem Kladského turistického spolku v roce 1895. Projekt vypracoval vratislavský architekt Felix Henry a náročné stavby v drsných podmínkách se ujala zednická skupina mistra Emila Giessera z Klodzka. Ukončené věže dosahovaly výšky 33,5 a 30 metrů a měly vyhlídkové plošiny. Dne 9. 7. 1899 byla rozhledna slavnostně otevřena a pojmenována po císařovi Vilémovi. V dolní části rozhledny se nacházel stylový hostinec. Na vyšší vyhlídkovou plošinu vedlo 145 schodů se spirálovým schodištěm. Za jasného počasí byla krásné výhledy na celé Jeseníky, Rychlebské hory, Orlické hory, ale i Krkonoše a Beskydy. Stav rozhledny se neustále zhoršoval zejména vlivem drsného počasí a pramalé údržby. Proto po řadě expertiz rozhodla polská strana o stržení rozhledny především z důvodu bezpečnosti návštěvníků dne 11. října 1973.
Chata: Na moravské straně Králického Sněžníku (v Polsku zvaný Snieznik Klodski) nechal kníže Liechtenštein postavit horskou chatu, která byla otevřena do 21. 7. 1912 a pojmenována Liechtensteinova. Jednalo se o dřevěnou dvoupatrovou budovu se 40 lůžky a noclehárnou. Bylo zde již el. osvětlení a vodovod. Chata se záhy stala velkým střediskem letní a zimní turistiky. Jako chatař zde působil dr. Oskat Gutwinski, velký propagátor a organizátor turistiky. Po 2. světové válce dostala chata nový název "U pramene Moravy". Naposled byla chata spravována RaJ Vysoké Mýto, která ale nejevila o chatu patřičný zájem. Postupně vyvstala otázka, zda chatu rekonstruovat, nebo zbourat z důvodu napadení dřevomorkou a nebezpečí zřícení. Dne 4. 8. 1968 bylo rozhodnuto provoz chaty zastavit a provést likvidaci celého objektu k čemuž došlo v roce 1971. Zachoval se zde jen kamenný trojmezník, označující někdejší hranice království českého (K.B.), markrabství moravského (M.M.) a hrabství kladského (G.G). Trojmezí zde bylo od 18. století. U zbořené chaty je zajímavá soška slůněte. A tak jedinou turistickou základnou v oblasti Králického Sněžníku je chata Návrší nad Stříbrnicemi, na polské straně pak chata Na Sněžníku na západním úbočí hory ve výši 1 200 m.
|