Oblast Jeseníků je řazena v rámci České republiky k poměrně zachovalým přírodním celkům. Důvodem je v neposlední řadě fakt, že jde o území s pozdějším osídlením. Neprůchodné pohraniční lesy začaly ustupovat lidem až ve 13. a 14. století s příchodem kolonizace, která sebou nesla rozvoj zemědělství, těžby rud a zakládání primitivního průmyslu.
Postup kolonizace Jeseníků měl tři proudy. První vycházel z Holasicka ve směru od Opavy, druhý z Hornomoravského úvalu od Šternberka a třetí ze severu, z takzvaného Niského knížectví. Tyto tři proudy se zastavily na okraji Hrubého Jeseníku a zredukovaly lesy na takový rozsah, který se s malými změnami zachoval dodnes. Lesy tvoří základ hodnot vymezeného území. Velmi významná je jejich vodohospodářská funkce. Území Jeseníků je nejen evropským rozvodím, ale v případě Hrubého Jeseníku je hranice Chráněné krajinné oblasti Jeseníky totožná s vyhlášenou chráněnou oblastí přirozené akumulace vod.

Jeseníky jsou ve smyslu chráněných území rozčleněny na tři části. První je Chráněná krajinná oblast Jeseníky, která zahrnuje Hrubý Jeseník, část Hanušovické vrchoviny, Žulovsko-Zlatohorské vrchoviny a Nízkého Jeseníku. Druhou částí je Chráněné území Bruntál, do něhož je zahrnut Nízký Jeseník a Zlatohorská vrchovina. Třetí částí je Chráněné území Šumperk, pod něhož spadá Králický Sněžník, Rychlebské hory, Hanušovická vrchovina, Žulovsko-zlatohorská vrchovina, Mohelnická brázda, Zábřežská vrchovina a Vidnavská nížina.


(Zdroj: Jeseníky - Turistický průvodce ČSFR, Olympia, 1991)